Lidé hlásící se ke katolické víře
Náš život je dlouhá cesta, jejíž směr si sami určujeme. Někdy stojíme na křižovatce a nevíme, jakým směrem jít dále. Jak se správně rozhodnout. Během té dlouhé cesty, kterou kráčíme, na nás působí mnoho okolních vlivů a faktorů, ze kterých si my sami tvoříme své pravdy a teze. Z těch čerpáme a naplňujeme naše smysly, abychom nalezli sílu, kterou nám odčerpává čas. Správné rozhodnutí nelze pojmout jako definici. Dá se to zobecnit, ale každý si danou situaci musí uvědomit sám za sebe. Rozhodujeme-li se správně, poznáme to. Vraťme se k faktorům, které na nás během života působí. Jedním z nich je naše víra. Víra, která nás naplňuje, upíná k něčemu. Víra, díky které vidíme vše pod správným světlem. Díky naší víře si uspořádáváme život, přizpůsobujeme životní okamžiky a řídíme sami sebe. Každý člověk by si měl uspořádat v hlavě své priority a říct si, co je pro něj opravdu důležité.
Hraje v tom svou roli stud či strach z přijetí
Pokud se pro nás v životě stala důležitá církev, nebojme se toho. Jste na správné adrese, abyste zapříčinili strachu a možná i studu, který vás ovládá vůči celospolečenskému tlaku. Během sčítání lidu v roce 2001 se k náboženství přihlásila třetina obyvatel. Přitom skutečnost je jiná. Značí se vám vyznání své víry jako intimní informace? Hraje v tom svou roli stud či strach z přijetí?
Podpora věřících lidí
Tyto stránky jsou koncipovány právě pro podporu věřících lidí, jde o komunitu, která by měla být otevřená. Víra přece potřebuje svůj prostor, svoje stanoviska a cíle, možná i diskuzi. Každopádně žijeme ve svobodné zemi a řídit se společenskými konvencemi – prosím, ovšem do jisté míry by měl každý člověk hrát sám za sebe. Musíme si uvědomit, že nikdo jiný nežije náš život. Jsme to pouze a jen my, kdo otevírá vrátka k naší budoucnosti. A také o tom, čemu věříme a budeme se tomu plně věnovat bez ohledu na to, co chtějí ostatní. Přirozenost je ta nejlepší cesta, která vede ke dlouhodobé spokojenosti. Přemýšlejte nad tím i vy.
Křesťanství
Víra, která ve vás vzbuzuje úctu a jistou pokoru. To je křesťanství. Bylo by vhodné uvést zde alespoň, co je to křesťanství a o čem je, abychom vám připomněli, za co bojujete. Křesťanství je monoteistické, univerzální, založené a misijní náboženství. Týká se života, učení a smrti Ježíše z Nazaretu, který je v tomto pojetí chápán jako mesiáš (Kristus), spasitel světa, Boží syn, který se v Kristu zjevil.
Vznik křesťanství
Křesťanství vzniklo z židovství (judaismu) na území Palestiny, kde Ježíš působil. Začátky křesťanství zachycuje Nový zákon – to je mladší část Bible. Příslušnost ke křesťanství v žádném případě není dána původem nebo narozením, ale křtem a osobním přijetím určitého vyznání víry (nauky) a životní praxe.
Základy křesťanství
Základem křesťanství je, že všichni křesťané věří v jednoho Boha a vyznávají Ježíše Krista jako Spasitele a Božího syna. Dále uznávají křest a další svátosti, věří v možnost odpuštění hříchů a spásy. Dalším prvkem je fakt, že křesťané očekávají druhý příchod Kristův. Boží čin, jenž je chápan věřícími jako život a smrt Ježíše Krista, který člověka zachraňuje ze smrti duchovní. Zároveň mu přináší odpuštění a smíření s Bohem. Křesťanství spočívá ve víře, že Ježíš zemřel na kříži, pak byl třetího dne vzkříšen a poté se po 40 dní ukazoval některým ze svých stoupenců a následně i se svým tělem vstoupil na nebe. Dle Bible byl pak následně seslán jeho učedníkům jako Duch svatý, který ve světě stále působí.
Nejrozšířenější náboženství
V čele s apoštoly utváří Kristovi učedníci církev. Jednotné křesťanské uskupení, které zde existovalo původně, patří k jedné ze tří hlavních skupin církve, a to ke katolické církvi, pravoslavné církvi anebo k některé církvi vzešlé z protestantské reformace. Ovšem jako celek je křesťanství bráno jako nejrozšířenější světové náboženství s více než 2 miliardy věřících.
Hluboké kořeny, které navždy zůstanou, vás mohou utvrdit jen o pravdivosti ve vaší víře. Nesnažte se tyto pouta zpřetrhat podlehnutím masovému chování, které mnohdy nedává smysl.
Historie náboženství
Dějiny náboženství jsou zakotveny hluboko v minulosti a do podoby, v níž se náboženství nachází dnes, se dostaly ne příliš rovnoměrným vývojem. Souhrn historických událostí se snaží zachytit náboženství ve všech jeho různorodých projevech a časoprostoru. Dějiny náboženství shromažďují informace o jednotlivých náboženských formách, které pronikají jak do současnosti, tak se snaží podchytit z dějinného hlediska i formy náboženství, které se postupně utvářely v minulosti.
Nebojme se odbornosti
Z odborného hlediska se historií náboženství a jeho vědeckým studiím zabývá religionistika.
Vědecký výzkum náboženství vznikl v 19. století při příležitosti rozmachu humanitních věd. U zrodu výzkumu stál i Albert Eichhom. Vyjmeme-li jednotlivé podoblasti dějin, máme zde dějiny církve, které lze v zásadě chápat dvěma způsoby. A to buď jako odvětví historiografie, což je odvětví, které se věnuje křesťanské církvi anebo jako teologickou disciplínu (podle teologů). Rozdílem se stal fakt, že historik pojímá dějiny v rámci metodologie jeho oboru vlastní, zatímco teolog používá metodiku vlastní teologii – církevní dějiny bude chápat jako součást tzv. dějin spásy.
Skutky apoštolů
Církevní téma dějin je velmi ožehavé, mnohdy je velmi těžké udržet vyvážený výklad s ohledem na čtenáře, který nemusí mít stejný názor. Nyní si pojďme říci krátce něco o vývoji od počátku. Nejstaršími křesťanskými prameny jsou Skutky apoštolů, datované mezi 80. – 90. lety, které se věnují období po Ježíšově smrti a vzkříšení. Pro dějiny církve mají význam i čtyři evangelia, která byla sepsána mezi roky 40 až 90, v nichž se nachází reakce na tendence, které se objevují v církvi v průběhu 1. století.
Na závěr je dobré sdělit ještě fakt, že křesťanství nebylo jediným náboženstvím, které se zjevilo jen tak „z čista jasna“. V té době existovalo i značné množství mysterijních kultů a synkretistických nauk.
Nebojte se hlásit ke své víře
Na základě sčítání lidu vyšlo najevo, že mnozí lidé zamlčují svou víru. Proč to dělají? Proč skrývají před světem své přesvědčení a svou přednost? Lžete vlastně i sami sobě, chcete se přesvědčit, že jste jako ostatní. Možná, že se nechcete s někým hádat a přesvědčovat ho pomalu i násilím, protože nechcete, aby si o vás udělal nějaký pofiderní obrázek. Také se to může dít i kvůli klidu. Prostě, když budu mlčet, budu mít pokoj a nikdo se mě nebude ptát na nepříjemné otázky. Obavy, které zase předčí další obavy. To je špatně, položte si sami otázku – copak to je za život?
Nelžete sami sobě!
Člověk si musí uvědomit, že dnešní doba nabízí tolik možností. Máme přece demokracii, svobodu slova, tak proč skrývat to, co cítíte jako správné? Nebojte se, vždyť jsme jenom lidi a život, který žijeme, za nás nikdo jiný žít nebude. Máte snad pocit, že obtěžujete veřejnost svým vyznáním víry? A neobtěžuje vás snad pocit svázanosti? Zamyslete se sami nad tím, jakým směrem poputuje váš život, když budete nalhávat sami sobě něco, čemu nevěříte.
Neskrývejte to, čemu věříte
O tom, proč se větší část obyvatel bojí přihlásit se ke své víře, by dalo vést zdlouhavé diskuze. Lidé se bojí říkat svůj názor, protože to mají zabudované z minulé doby, která pro mnohé nebyla příliš šťastná. Ovšem, jak už bylo výše zmíněno, jsme v jiné době, kde se lidé veřejně hlásí k různým věcem, ať už to je víra nebo třeba orientace. Proč byste zrovna vy nemohli říct, že je pro váš život důležitá víra?
Zkuste si sami zapřemýšlet nad touto věcí. Určitě nejste sami a není třeba se obávat z reakcí ostatních. Proč hledět tolik na názory ostatních lidí, když vy jste zkrátka jedinečná osobnost? Ano, možná je tento krátký článeček samý otazník, ale možná si díky nim najdete na své otázky rozumné odpovědi a dojdete k prozření, které vám pomůže ujasnit si opravdu důležité priority ve vašem dosavadním životě.
Římskokatolická církev
Tento pojem je nepřesně označován za katolickou církev. Římskokatolická církev patří mezi jednu z největších z třiadvaceti autonomních katolických církví a je jedinou západní katolickou církví. Tato církev je největší křesťanskou církví a je také zároveň největší náboženskou organizací na světě.
Chceme podpořit vaši víru, vždyť k římskokatolické církvi se přiznalo 50 % obyvatel z celkového počtu věřících v České republice. Těchto 50 % vám dokazuje, že není důvod se obávat, respektive proč byste se měli obávat? Stačí žít si svůj život a názory druhých brát pouze jako jejich názory, kterými se vy řídit nemusíte.
Něco málo z historie
Počátky římskokatolické církve jakožto samotné organizace, která se oddělila od východních církví, sahají do období kolem roku 1064. Mezníkem je tzv. Velké schizma, kdy si papež jakožto římský patriarcha nárokoval moc nad čtyřmi východními patriarcháty. Tyto se odmítli podrobit a následovaly hádky mezi představiteli Říma a Konstantinopole, které vyústili ve vzájemné prokletí se a exkomunikaci. Katolická církev se vlastně považuje za následovatelku prvotní církve, která byla založená Kristem. Za římského biskupa označuje Sv. Petra, kterého Kristus určil hlavou církve. Určil také ostatní biskupy těch církví, které dodržují apoštolskou posloupnost při svěcení, za přímé následníky dvanácti apoštolů.
Minulost vs. budoucnost?
Jak je vidno, tato církev má bohatou historii, proč by neměla mít i bohatou budoucnost? Stačí se jen oprostit od společenských konvencí, které člověka svazují stále více. Nevyslovená pravidla mravní i morální se stávají pouty, která se upínají k duši člověka stále více. Přitom stačí tak málo k tomu, abychom se stali duševně volnějšími. Dopřejte si očistné lázně pomocí otevření sebe sama veřejnosti, není to nic trestného. Je to zkrátka přirozené a přirozené věci jsou součástí křesťanství, této víry, jež vám odkrývá nástrahy života.
Katolická církev
Církev je tady od toho, aby dále šířila a hlásala evangelia – radostné zvěsti. Toto je prvotním úkolem všech křesťanů, který mají od Ježíše Krista. Být v takovém společenství mnoho znamená, a proto je potřeba o něm hlásat dále a to široké veřejnosti. Jsou využívány všechny dostupné prostředky, kterými se církev snaží dát najevo svou víru.
Strach z přiznání víry
Mnoho věřících lidí se nedokáže přiznat ke své víře z různých důvodů. Jistě, cesta životem je mnohdy trnitá, ale člověk by měl být hrdý na to, čemu věří i nevěří. Ovšem strach ze společenského odmítnutí je natolik silný, že si to jedinec těžko uvědomí.
O církvi
Na našich stránkách se snažíme osvětlit význam křesťanství a zastřešujícího pojmu – církve. Katolická církev se v České republice dělí na dvě církevní provincie, a to na Českou církevní provincii a Moravskou církevní provincii, třetím subjektem je Apoštolský exarchát, který je považován za organizačně a právně církevní útvar pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu, tj. řeckokatolíky, kteří žijí na území České republiky. Česká a Moravská církevní provincie se dále dělí na diecéze, které jsou rozděleny podle jednotlivých území.
Odhoďte stud a strach stranou
Nebojte se prozřít a svěřit své tajemství veřejnosti, neboť není nic lepšího než být sám sebou. Mnoho úskalí, které každodenně překonáváte, zvládáte díky své víře. Díky svému zaběhnutému režimu. Jste věřící a katolická církev vás vede vpřed. Chceme dát světu znát o katolické církvi a povzbudit právě ty z vás, kteří jsou v rozpacích z různých společenských konvencí, které zabraňují jedinci ukázat své vlastní já. Dalším krokem pro váš spokojenější život je otevření vaší mysli, abyste nabrali opravdu ten směr, který si přejete.
Katolická církev je dosti širokým pojmem v oblasti křesťanství. Je to jakýsi zastřešující pojem daného společenství, jehož minulost je lemována dobrými i těmi méně dobrými skutky. Ovšem nyní má jednotný ráz a pohled na život a své věřící.
